🌍 Tuhle mise jsem absolvoval pár let zpátky, celkem jsme tam s kolegou strávili 6 návštěv mezi lednem a březnem a 3 kolegové z Polska skončili na čísle 16 za půl roku a játra s Vodkou taky 😊.
🌍 Létali jsme do Petrohradu (s ČSA oukej, s Aeroflotem ouvej) a pak ještě 3 hodiny jízdy taxíkem. Ta probíhala tak, že taxíkář topil na maximum, až přes okna nebylo vidět, seděl v tlusté bundě i beranici a my se potili i v tričku namačkaní jako sardinky v Renaultu Logan (byla to klasická Dacia, ale v Rusku se prodává jako Renault, je to víc sexy). Náš jakýkoliv pokus trošku vyvětrat nebo ztlumit topení taxikář ostře znegoval.
🌍 Že byla v těchto 3 zimních měsících zima jako v ruském filmu asi nemusím dodávat a že jsme díky severní poloze neviděli denní světlo (do práce za tmy, odpoledne / navečer opět za tmy) – Depresivní. Moc tomu nepomáhala ani neochota nebo nepříjemnost personálu kdekoliv ať v hotelech nebo na večeřích – a to kolegové uměli slušně rusky. Vždycky jsem si říkal, že asi stejné pocity měli cizinci u nás v 90.letech.
🌍 Naším posláním udělat analýzu pro zlepšení a pak zavést metody pro zlepšování (Lean) napříč závodem, a také jednotlivé denní meetingy pro výměnu informací a zavedení akcí na nápravu. Nic z toho tam dříve nebylo, vedoucí výroby a údržby rozhodoval úplně o všem. To dostalo všechny zaměstnance do stavu, já nic, za nic nejsem zodpovědný. V plánu byla výměna tohoto vedoucího, ale to nelze, když nemáte nikoho, kdo pak bude rozhodovat. A to byla naše mise zajistit, že zavedeme Lean napříč firmou a naučíme místní tým vzít zodpovědnost na sebe.
👍👍👍 Závod se podařilo nakopnout, pak byl v některých oblastech i nejlepší v rámci celé firmy.