Minule jsem trošku odbočil od příběhu o Belgii a slíbil jsem vám prozradit, jak celá naše mise dopadla.
1️⃣ Našemu týmu se postupnými kroky dařilo získat důvěru místních lidí, přestali v nás vidět vetřelce a naše zlepšení si brali za své. To je ten nejlepší způsob, jak vylepšování účinně a trvale implementovat.
2️⃣ Na úplně nečekanou překážku jsme narazili ve chvíli, kdy jsme chtěli zavádět větší změny. Od nás jsme byli zvyklí motivovat finančně v závislosti na výsledku. V Belgii je ale tak vysoká životní úroveň, že žádná částka z našeho rozpočtu nebyla dostatečná a prostě nikoho nemotivovala. A víte, co nakonec zabralo? Psací pera se jménem každého člena týmu a poděkováním! A přitom taková blbost, co?
3️⃣ Protože jsem pochopil, jak je pro naše kolegy důležitý jejich jazyk, vlámština, připravil jsem jim dojemné překvapení. Poděkoval jsem jim v závěrečné řeči vlámsky.
Projev byl původně v angličtině a naše báječná překladatelka ho pro mé snazší naučení přepsala foneticky do vlámštiny. Dojetí jsem jim viděl na očích, ocenili to.
Když jsem se ho učil a přitom říkal nahlas v restauraci při naší společné večeři, od vedlejšího stolu mi zatleskali.
😎 A tak jsme naši belgickou misi dovedli do zdárného konce, splnili jsme cíle, odměnili se výbornými pralinkami, a ještě měli parádní pocit!